To nedělní ráno bylo, navzdory předpovědi, nehezké, upršené, typicky dubnové. Naštěstí jsem neměl nic slíbeného, nic naplánovaného. Chtěl jsem si projít známé lokality a zjistit, co je kde nového. Kromě dalekohledu sebou vždycky nosím celý fotobatoh, protože zákony schválnosti fungují. Pokud bych ho sebou nevzal, zaručeně by se objevilo něco k fotografování a já bych si to samozřejmě vyčítal.
Ten den byl z pohledu pozorovatele velmi úspěšný. Nad hladinou rybníka se potulovaly tři exempláře orla mořského. Každý jejich přelet způsobil mezi ptactvem na hladině paniku, takže se v jednu chvíli v povětří potkávaly širokokřídlé volavky popelavé, úzkokřídlé čírky modré i hlasitě kejhající husy velké. Akrobatickými nálety na orly dotíralo několik párů motáka pochopa. Mimo hlavní dění se na okraji lesa producíroval luňák červený spolu se svým hnědým bratránkem. Hned přede mnou v rákosí zazpíval můj první letošní rákosník proužkovaný a bramborníček černohlavý. Mohutný šum křídel za mnou bylo asi dvousethlavé hejno holuba hřivnáče. Jakoby opožděně, když se vše pomalu uklidnilo, se přišly podívat dvě modelky - volavky bílé. A jako třešnička na dortu si pro mě krajina rybníků a lesů připravila hejnko pěti přeletnuvších jeřábů popelavých.
Takto spokojen jsem se ještě rozhodl zkontrolovat, zda je již obsazené hnízdo čápa černého. Můj fotobatoh mě doposud pouze tížil na zádech. Už už jsem se chystal nastoupit do auta a vyrazit za čápy, když v tu chvíli jsem zaslechl tlumené tesání kdesi v útrobách jednoho ze stromů přede mnou. Oči jsem si nálem vykoukal, ale dutinu ne ane najít, trvalo to skoro čtvrt hodiny, obešel jsem nejbližší stromy okolo a nic. Zůstal jsem stát u svého auta s tím, že je dutina asi někde vysoko v koruně, když tu na mě dopadla sprška hoblin. A hned za ní druhá. Zdvihl jsem hlavu vzhůru a snad dva metry od auta, tři metry nad zemí vykukovala hlava strakapouda velkého. A tumáš další várku pilin.
Bylo jasné, že pro dnešní den to budou muset černí čápi beze mně vydržet. Pilný tesař vždy oněch 15 min. tesal a pak asi na 8x až na 10x vyhazoval následek své práce ven. Takže dlohé čekání a pak salvy závěrky. Z jedné strany, z druhé strany. Po světle, v mírném protisvětle, za sluníčka, pod mrakem... To už asi každý zná. Taková nabídka se prostě neodmítá. Už se těším na krmení mladých !
facebook