Živá Kanada I.část : Alberta

Ptáci? „Tady žádný nejsou. Jenom medvědi a pumy,“ dozvídám se od našeho hostitele, Čecha, který zde v Canmore na úpatí Skalistých hor žije již přes dvacet let. Není žádný ornitolog, ale o přírodě toho ví dost. Koneckonců jako každý, kdo tady žije. Divočina je zde všudypřítomná. Vloni mu ze zahrady odnesl medvěd včelín. Ale nic to není proti sousedovi. Puma mu v zimě ulovila předloni jeho psa puma přímo tady na domem.
Fotografování ptáků a živé přírody v poklusu není zrovna nejsnadnější. Výhodou je na druhou stranu to, že ať fotíte, co fotíte, je to vždycky něco nového, co u nás v Evropě nenajdete. Postupem času jsem slovům místního laika bohužel musel dát za pravdu. V srdci kanadských Rocky Mountains se to ptáky příliš nehemží. Určitou kompenzací nevelkého počtu pozorovaných ptáků bylo to, že ať už člověk uviděl cokoli, bylo to něco, co doma nikdy neuvidí. Kromě několika druhů nemá severní Amerika s Evropou ohledně ptačích druhů příliš společného. Velmi se osvědčila návštěva turisticky vytížených míst, kde je většina ptačích druhů na přítomnost lidí zvyklá a časové tísni je to velmi vděčné řešení. Existují i vyznačená místa v národních parcích, kam návštěvníci jezdí cíleně, a aniž by byli nuceni opustit auto, pozorují a fotografují volně žijící zvířata hned vedle silnice nebo přímo na ní. Jedná se o jeleny, jelence, losy, horské ovce, medvědy černé i grizzly.
Největších fotografických zážitků bylo hned několik.
Husy jsou obecně velmi elegantní ptáci. Pro bernešky to pak platí dvojnásob. Mít možnost setkat se s nimi v jejich přirozeném prostředí kanadských řek v počtu mnoha desítek i stovek kusů je skutečnou pastvou pro objektiv.

Snad ještě krásnějším vodním ptákem je morčák chocholatý. Především samec je velmi pestrou kachnou, zároveň je to druh, který vás nebude nudit. Neustále je v pohybu.

Medvěda se našinci nepoštěstí zahlednou každý den. Když navíc elegantně vklouzne do mléčně zakalené namodralé vody ledovcového jezera a elegantně přeplave na druhý břeh, nezbývá než mačkat spoušť.

Na ostatní savce jsme měli smůlu, když nepočítám čipmanky východní (), kterých je okolo turistických center dost a dost. Čipmank malý () je pak mnohem vzácnější.

V blízkosti rekreačních středisek využívalo prostřeného stolu, jež skýtaly davy návštěvníků, hned několik druhů krkavcovitých. Největší z nich, nám dobře známý krkavec velký (), který se zde bez nejmenších skrupulí promenádoval po parkovišti a přímo loudil cokoli od procházejících turistů. Straka americká, téměř k nerozeznání od té evropské mu byla hned za zády. Její příslušnost k jinému druhu prozrazoval jen její hlas, který není tak ostrý a chechtavý. Poněkud dále od lidských center, nicméně v samé blízkosti cest se v hojném počtu zdržovala sojka šedá (). Dalším příslušníkem této skupiny je nádherně kovově modře zbarvená sojka Stellerova, často k vidění v hustých porostech, ať již okolo horských jezer nebo na pobřeží Tichého oceánu. Ze zástupců tohoto rodu byla pozorována ještě úhledná vrána severozápadní () a naopak poněkud rozčepýřená vrána americká ().

Jedna dobrá rada na konec. Do Kanady nejezděte na 14 dní. Je to zoufale málo.