Snad to byla náhoda, snad jsem si ho svojí touhou přivolal. Ale buřňák severní byl prvním letcem, kterého jsem spatřil nad cihlově zbarvenými útesy předvádět svoje akrobatické kousky. Bylo daleko proveditelnější pořídit fotografii tohoto skvělého letce právě v letu, než někde na pevné zemi. Po způsobu vlaštovek oblétávali bílošedí ptáci s podivně tvarovaným namodralým zobákem červená skaliska a tím se čas od času  dostávali do fotografovatelné vzdálenosti do dosahu mého "dlouhého skla". V klidu na místě bylo možno pozorovat pouze jedince sedící na velmi skromném hnízdě, důlku vyhloubeném jednoduše do některé ze skalních říms. Ta však byla příliš daleko a mimo "dostřel". Navíc, dá-li se to tak říci, na pevné zemi vypadal buřňák dost obyčejně. Svoji eleganci předvedl v celé kráse právě teprve až s mořským větrem pod svými křídly.

I tak ale pořídit alespoň trochu použitelnou a hlavně zaostřenou "letovku"této přerostlé vlaštovky nebylo úplně snadné z mnoha důvodů. Jak jsem již zmínil, není hnízdících párů na Helgolandu mnoho. Načapat proto některého jedince proletovat v blízkosti útesů je samo o sobě velká náhoda. Tyto akrobatické kousky netrvají navíc dlouho, po chvíli se přesunou na jiné, často dosti vzdálené místo. Stativ nám není nic platný, neboť „vlaštovčí“ let buřňáka je tak rychlý s náhlými změnami směru, že jeho použití nepřichází v úvahu. Po několika minutách mávání několika kilovým objektivem docházejí síly. Světelné poměry nad světlými skalami s temnými stíny jsou diametrálně odlišné než pozadí moře se světelnými odlesky slunečních paprsků. A buřňáci tato pozadí vystřídají nekolikrát během jednoho výkrutu. Střídavá oblačnost pak měnila světelné podmínky každých pár minut.

Je to obdivuhodný a přitom téměř nenápadný příslušník ptačí říše. Díky jeho eleganci a schopnosti snášet tvrdé podmínky zdejšího prostředí je třeba ho zcela právem zařadit mezi nejelegantnější ptačí druhy Severního moře.