Na tuto útulnou, ale opravdu nádhernou ZOO, jsem slyšel skvělé reference od mnoha fotografů. Ostatně i takoví fotografičtí mágové, jako Odnřej Prosický nebo Petr Bambousek zde pravidelně fotografují. Trochu jsem měl v koutku duše pochybnosti, zda bude ještě něco k vidění (a fotografování) na konci října. Ani počasí příliš tyto chmury nezahánělo. Ale odradit jsme se nakonec nenechali. Čtyřhodinová cesta lijákem naše nadšení poněkud přibrzdila. Ale nakonec, vždycky je co fotit. A bylo to tak.
Druhů skutečně k vidění nebylo tolik, ale velmi mě nadchlo uspořádání výběhů se zvířaty, které jsou k fotografovi opravdu velmi přívětivé a vždy si může najít nejaké vhodné místo pro pořízení záběru z dobrého místa.
Soustava jezírek u tučňáků humboldtových s kachen s legračním názvem parníkovka létavá (Tachyeres patachonicus) skýtala přesně výše zmíněné možnosti.
Netušil jsem, že surikaty (Suricata suricatta) jsou takto otužilí tvorové a zastihnu je ještě ve venkovním výběhu. Pobyt v sychravém podzimním mrholení jim zpříjemňovala UV lampa, což umožnilo pořídit zajímavé, skoro až fantaskní snímky.
Vidět klokany rudokrké (Macropus rufogriseus) spásat spadané javorové listí se taky nevidí každý den.
Ve stejném výběhu marně hledala další příslušníky svého druhu nešťastná husice kuří (Cereopsis navaehollandiae).
Kiwiho jsme se nedočkali, na video kameře se dala pozorovat jen velká chlupatá koule, která se občas pohnula. Takže jsme se jako s fotografickým objektem museli spokojit s kakariki žlutočelým (Cyanorhampus auriceps). A rádi. Nádherný papoušek v zajímavém světle. Ani není poznat, že mezi objektivem a papouškem je poměrně masivní pletivo.
Dželady hnědé (Theropithecus gelada), specifický druh paviánů, připomínaly svým sociálním chováním scény z biblických výjevů.
Voliéra se zejozoby africkými (Anastomus lamelligerus) společně s kladivouši a nesyty mě opravdu nadchla, kvůli ní se sem určitě na jaře vrátím.
Při pohledu na tohoto lemura jsme si s kamarády říkali, proč je na tom ostrůvku tak sám a opuštěný. Odchytová síť a přepravní box připravené pod stromem byly jasnou odpovědí. Letošní soutěž o to, koho chytí a přemístí do zimní ubykace jako posledního, evidentně vyhrál!Otázka je, jestli ho to těšilo.
Fialovorůžová barva mladých plameňáků růžových (Phoenicopterus ruber roseus) je prostě neskutečně krásná.
Na papoušky nestor kea (Nestor notabilis) jsem se velmi těšil. Jsou nádherní, jsou akční, jsou prostě po všech stránkách hodni obdivu. Avšak voliéra, ve které jsou umístěni, snad jako jediné zařízení ve zlínské ZOO, k fotografům příliš vlídná není.Ale dělal jsem, co jsem mohl.
.jpg)
facebook